Aritma - Čížová sezóna 1998/1999

Stejně jako Tachov, tak i Čížová byla naším soupeřem v sezóně 1998/1999.

Oba zápasy byly velmi vyhrocené. Čížová byla nováčkem soutěže, když postoupila ze třetího místa Jihočeského přeboru. Domácí zápas dopadl pro Aritmu špatně, kdy jsme si nechali dát tři branky a odcházeli poraženi 3:2. Nicméně na tento zápas si tolik nepamatuji, jako následný zápas v Čížové. 

Tabulka v této sezóně byla hodně vyrovnaná a bojovalo se hodně tvrdě jak na hřišti, tak mimo. Je tomu již 20 let, tak můžeme v klidu říci, že zrovna na vesnický trávník v Čížové se pro body moc nejezdilo.

Utkání začalo pro Aritmu skvostně a během pár minut prvního poločasu jsme šli do vedení. Hráli jsme jak z praku, vše nám vycházelo a do konce první půle jsme vedli 3:0. Poločas snů u mužstva, které se zachraňovalo. Soupeře  jsme k ničemu nepustili a tak si asi místní činovníci, taktéž namočeni v sestupových vodách, řekli, že s tím musí něco udělat.

 Druhou půli jsme měli dle pokynů dohrát v klidu s  takovým náskokem a zkušeným týmem jaký jsme měli. Jenže již po pár minutách poslal rozhodčí pod sprchy hráče Vodičku. Nejprve si ho připravil žlutou kartou za řečnění a pak vstoupil po ošetření na hrací plochu bez pokynu asistenta. Kdo viděl seriál okresní přebor, jak Jardu Kužela neposlala na hřiště "máma", tak podobně to bylo tenkrát v Čížové. I v deseti jsme drželi se soupeřem krok do chvíle kdy začal úřadovat pan rozhodčí. Nejprve písknul pokutový kop. Nikdo nevěděl za co, ale bylo písknuto 1:3. Chvíli na to po rohovém kopu jsme dostali na 2:3. Brankář Pravda čelil jednomu přímému kopu za druhý a už nevím jak, jelikož jsme měli všichni rudo před očima, se probil domácí hráč stylem kung-fu přes tři hráče, aby si opět vymodlil další trestný kop. Domácí z přímého kopu srovnali na 3:3.

Všichni ze hřiště i na lavičce řvali na rozhodčího...marně. Z hloučku, který u rozhodčího byl jsem pronesl nešťastnou větu : " vykašli se na to, nech to už na plichtě a jdeme všichni domu spokojeni s bodem".

Zbývalo nějakých 10 minut do konce. My už v deseti šlapali vodu a v křečích na půlící čáře odpočíval Jarda Tesař ( v současnosti trénující Nespeky ). Dlouhý odkop při bránění si ho nečekaně našel a Jarda pajdal z půlící čáry sám na branku, nikdo ( ani domácí ) nevěřili, že tam doběhne. Pokryl si míč před dotírajícím bránícím hráčem udělal i gólmana a my vedli 4:3. 

"To už ubráníme" znělo z lavičky, když jsme naháněli Tesaře, který začal v tu chvíli běhat kolem hřiště jak zajíc. Nikam jsme se nehrnuli, u pokutového území jsme zaparkovali autobus a dávali si velký pozor na fauly. Bohužel v poslední minutě rozhodčí zaúřadoval a vymyslel si další penaltu.

Strhla se neskutečná mela, rozhodčí dostal několik kopanců, plivanců a lichotek na svojí osobu, nicméně k našemu úžasu bez jediného potrestání či vyloučení. Tak jsme ho kopali a řezali dál. Aktivní byl hlavně Čuba, kterého bavilo beztrestně kopat z první řady hráčů přímo do černého. On pořád pitomec držel ruku nataženou k penaltě, že nemohl ani rozdávat karty jak byl mimo. Domácí nakonec samozřejmě penaltu proměnili Bedřichem Hamsou ( bývalým ligovým hráčem Bohemians a Drnovic, který nám dal v tomto utkání 3 góly !?!  ) . Rozhodčí zápas ukončil za stavu 4:4.

 My uklidněni trenérem, že máme před sebou další zápasy jsme se odebírali k šatnám a tenhle polotmavý hoch v černém ke mně tenkrát přišel a povídá " spokojen s remízou ? "  Řekl jsem mu s úsměvem že ano, jelikož jsem věděl, že kdyby chtěl tak nám tam ještě něco za jeho podpory spadlo.

Na divizní úrovni jsme se fotbalem bavili a ačko-li jsme se mohli cítit ukřivděni, je pravdou, že máme na co vzpomínat. Nezáživné zápasy kde se nic nestalo si vlastně po 20-ti letech vůbec nepamatujeme a na toto můžeme s úsměvem vzpomínat dalších 20 let :-)))

fotbalu zdar