SK Aritma Praha:

Jakub Kozák :

Do dnešního zápasu jsme šli s touhou odčinit velké zaváhaní minulý týden a předvést výkon, za který se nebudeme muset stydět. 

Začátek zápasu byl poněkud nervózní, ovšem i tak jsme byli koncentrovaní a i přes převahu soupeře na míči jsme dokázali soupeře držet daleko od naší brány. Díky včasnému dostupování a důrazu jsme donutili soupeře ke dvěma chybám, které vedli k našim gólům a my tak ve 20. minutě vedli 2:0. Soupeř postupně přitahoval otěže, ovšem když už vystřelil, vše šlo buďto doprostřed brány, nebo vysoko nad. Po půl hodině jsme ale úplně vypli. Přestali jsme plnit pokyny, souboje nám byli cizí, nechtěli jsme podržet balon a začali to kopat hlava nehlava. Ve 40. minutě, kdy už měl rozhodčí připravenou píšťalku, nejprve trestuhodně odevzdáme balon soupeři na našem vápně po rozehrávce od gólmana a ke všemu ho faulujeme a uděláme tak penaltu. Jako kdyby toho nebylo málo, ani ne do 10 vteřin z naší rozehrávky po obdržené penaltě balon ztratíme a místo abychom akci soupeře na jeho polovině přerušili, necháme utéct nejrychlejšího hráče soupeře v situaci 2v1 a dostat tak během poslední minuty prvního poločasu i 2. gól. 

Do druhého poločasu jsme si razantně rozdělili pokyny, co budeme na hřišti praktikovat. Bohužel jsem však asi mluvil do prázdna, jelikož nic z toho co jsme si řekli se na hřišti neobjevovalo a soupeř posílený čerstvými hráči z lavičky přidal další 4 branky po neustále stejných chybách, na které hráče den co den upozorňuju. 

Nejvíce mě však mrzí fakt, že v zápasech nemáme absolutní faktor správného rozhodování. Vždy si buďto vybereme tu nejhorší možnost nebo se s balonem zamotáme. Dokud se nenaučíme vytvářet hru i sami mimo přesné pokyny "přihraj hráči A, ty následně přihraj hráči B" nemůžeme se chtít nikam posouvat, jelikož se budeme stále točit v kruhu.