Rozhovor s trenérem Proškem

Jste první po podzimu, co vás napadá při pohledu na tabulku?
Samozřejmě je to příjemný pohled. Vidím tam ale i to ohromné penzum práce, kterou jsme za ten půl rok odvedli. Kluci udrželi celou dobu vysokou formu, dřeli a ten pohled na tabulku je pro všechny velkou odměnou. Vypadá to moc hezky, ale nerodilo se to jednoduše. Povedlo se nám naše cíle a plány, které jsme měli před startem sezony, přetvořit v realitu.

Vypadá to jako sen, třináct výher, dvě remízy, nejvíce vstřelených gólů, nejméně inkasovaných. Mohlo to být vůbec lepší?
Nechci, aby to nevyznělo neskromně, ale myslím, že v kolonce obdržených gólů jsme mohli mít o tři, čtyři branky méně. A pak mohlo být určitě lepší utkání v Komárově, kde to skončilo 2:2, ale my jsme dvakrát vedli. Komárov gólem z penalty a pak ze standardní situace ze třiceti metrů vyrovnal. My jsme ještě měli dvě velké šance, abychom zápas rozhodli, ale nepovedlo se to. Naopak u druhé remízy s Krumlovem musím přiznat, že to utkání nevyšlo. Tam jsme podali asi nejhorší výkon v sezoně. To nás ale nakonec nastartovalo k sérii jedenácti vítězných zápasů.

Už minulá sezona byla nejlepší v historii klubu, teď je zaděláno na další rekordní zápis, že?
Určitě jsme rádi, že jsme překonali podzimní počin z minulé sezony, kdy jsme měli třicet bodů a dalších třicet jsme udělali na jaře. Teď máme bodů 41, což ještě žádný rekord není, ale doufám, že se ho dočkáme na konci sezony.

Kde byl klíč k tomu, že se povedlo navázat a nenastalo uspokojení?
Prvním z klíčů bylo to, že se nám povedlo vytvořit konkurenční prostředí. Hráče to motivovalo k ještě větší práci, bojovali o místo v sestavě, chtěli se zlepšovat. Sezona byla hodně pestrá, měli jsme tam venkovní zápasy v pátek pod umělým osvětlením, jako třeba v Hluboké. A třetí věcí, co byla nesmírně důležitá, to byl pohárový zápas s Pardubicemi. Výsledkově to sice proti týmu z první ligy nevyšlo, ale herně to kluci odehráli výborně a určitě jim to zvedlo sebevědomí.

Najdete na podzim výhru, které si obzvlášť speciálně ceníte?
Za každou výhru jsme neskutečně rádi. Máme tam sérii jedenácti výher v řadě. Moc mě potěšila třeba ta v Přešticích, přitom tam výkon v první půli nebyl dobrý, ale povedlo se nám vstřelit gól. Také jsme zvítězili po osmi letech na Doubravce. A neskutečně náročná cesta byla za posledními dvěma výhrami. Zdolali jsme doma 2:0 Milín a neméně důležité bylo vítězství nad Hořovickem. Po Milínu byl tým emočně vybitý, ale kluci si sáhli na dno a vyhráli. Díky tomu máme v tabulce ten příjemný polštář.

Na druhou stranu, soupeři vás chválí, nevyhráváte o gól, výhry nejsou dílem náhody. To se dobře poslouchá, ne?
Za mě není žádná výhra dílem náhody, pořád za ní stojí nějaká porce práce a odvedený výkon. My chceme hrát v každém utkání aktivně, někdy se daří více, jindy méně. Ale jsou za ni vždy tři body a my nekoukáme na to, zda je výhra hezká, nebo ošklivá.

Nastal čas pro spojení Aritma a ČFL?
To je dobrá otázka. Vzpomínám si na dobu, kdy jsme tady před devíti lety s manažerem Tomášem Kubrem seděli a bavili se, jakým směrem posunout Aritmu dál. Šli jsme pěkně po krůčcích. Začali jsme u mládeže, posunuli se přes dorosty k rezervě, která postoupila do krajského přeboru. A teď je na řadě áčko. Jsme teprve v poločase sezony, ale téma to pro nás samozřejmě je.

Bude jaro právě kvůli tomu náročnější, že vás budou vnímat jako favorita?
Jaro bývá v soutěžích vždycky těžší. A pro tým, co do něj půjde z prvního místa, obzvlášť. Soupeři nás ale i teď berou jako silného protivníka, tak na tuhle roli jsme zvyklí. Vnímáme, že někam se dostat je těžké, ale udržet se tam bývá daleko těžší.

Dojde i během zimy k okysličení kádru? Možná i o vaše hráče je a bude zájem…
K okysličení zřejmě dojde, ale jaké bude, na to je hodně brzy. A co se týče zájmu o naše hráče, víme o něm. Je to takové oťukávání mezi hráči a trenéry. Vždycky necháváme na nich samotných, jakou cestu si vyberou. U nás vědí, jak vše funguje, jak pracujeme, je to jen na nich, co zvolí. Ale musím říct, že většinou u nás zůstávají.

Mohou třeba trénovat i dopoledne, že?
Za to jsem moc rád, že máme hráče, co chodí na dopolední tréninky. Tam se zaměřujeme hodně na střelecké věci a individuální schopnosti. Samozřejmě, pokud přijde více defenzivních hráčů, tak vše upravíme.

Jak jste si podzim užil? Přišlo mi, že emoce cloumají více vaším asistentem, vždycky jsem je měl spojené s vámi…
Já musím říct, že při tom vytížení, které mám, mi ten podzim tak nějak protekl mezi prsty. Běželo to rychle, ale také naštěstí úspěšně. Co se týče mého asistenta, s Ondrou spolupracujeme šestým rokem a emoce máme oba. On je dává při zápase víc najevo, ale je to člověk, který umí tu zdravou atmosféru udělat i na tréninku. Když je ale třeba, pořád umím dát emoce najevo i já. (směje se)

Když malinko odbočím, co říkáte na to, jak si vedou pražské kluby v divizi?
Co se týče skupiny B, když mám trochu času, rád sleduji i jejich zápasy. A jsem rád, že se pražským klubům daří být nahoře. Meteor vede tabulku, klub našel správné trenérské duo, odvedli velké penzum práce a zaslouženě jsou první. Újezd Praha 4 je také nahoře. Trenér i vedení postavili v létě z velké části nový tým a vede si skvěle. Sám vím, jak je tohle složité, takže vážně dobrá práce. Že se nahoře drží Tempo, to pro mě není překvapení. Dostalo se nahoru z druhého místa a spadla z nich taková ta každotýdenní povinnost vyhrávat jako v přeboru. Myslím, že jim divize svědčí.

Pak je tam oblastní rival z Přední Kopaniny…
Měli docela dobrý úvod, ale pak přišlo jisté vystřízlivění. Čeká je dost práce. Stejně jako rezervu Admiry, kterou to samé čeká společně s áčkem, kde jsou u obou celku zkušení trenéři.

Trenér Přední Kopaniny Vott říkal, že chtěl původně hrát skupinu A, že mu přijde jednodušší. Vy to můžete posoudit, jak to tedy podle vás je?
Nevím, kde trenér Vott bere data, že je naše skupina jednodušší. Pro mě je bernou mincí vždy to, když postoupí tým z áčka a béčka do třetí ligy, tak jak si tam potom vede. To mi dává jasnou odpověď.

Pojďme zpět na Aritmu. Posunu vzhůru pomáhá i klubová rezerva, která povýšila do krajského přeboru. Cítíte, že i tohle je velké plus?
To byl jeden z plánovaných kroků, aby se béčko posunulo do krajského přeboru. Jsme rádi, že se týmu povedl úvod, přece jenom je tam rozdíl mezi přeborem a A třídou. Tady už soupeři vaše chyby více trestají, ale herně to vypadalo slušně. V závěru jsme jsme se zase herně zvedli a udělali body. Co mě těší, že kluci z béčka také zvládli pohárový zápas na Hostouni, vyřadili soupeře ze třetí ligy 3:2. Nastoupili kluci, co pak hráli v přeboru proti Dubči. Pomohli tak A týmu k tomu, aby si mohl zahrát s dalším kvalitním soupeřem. Jsme za to rádi. Hráčsky i trenérsky to celé ladilo.

Počítám, že hráči už si užívají volna, kdy začínáte přípravu?
Ještě teď do čtrnáctého máme tréninkový meziblok. Také to celé ovlivnilo, že jsme měli ještě týden po skončení programu jeden dohrávaný zápas. S přípravou pak začneme 14. ledna, bude pět běžeckých tréninků a za týden pak odstartuje společná příprava v domácích podmínkách. Když se podíváme na tabulku, tak víme, že se musíme dobře připravit. Čeká nás vážně velká výzva. Každopádně chci všem na závěr popřát krásné Vánoce a hodně zdraví i štěstí.