Rozhovor pro fotbalpraha.cz se Standou Kubrem

Prozradíte, jestli po závěrečném hvizdu tedy převládala radost z vyrovnání „last minute“, nebo bylo hlavním tématem, že se nevyhrálo?
Komárov jsme chtěli porazit, to je jasné. Na druhou stranu, když prohráváte, soupeř nedá penaltu, a ještě vyrovnáte v nastavení, tak po tom průběhu asi nějakým způsobem musíme bod brát. Ale určitě jsme zklamaní, že se nevyhrálo.

O první místo vás remíza nemohla připravit. Vnímáte ale nerozhodný výsledek jako komplikaci směrem k jaru a vašim cílům?
Bodová rezerva, s kterou jsme do jara šli, je pochopitelně hezká. Na zápasy se soustředíme pořád stejně, náskok v čele tabulky na to nemá vliv. A také nechceme poté, co doma jen remizujeme, brát bodový polštář jako nějakou omluvnou berličku. Pravdou je, že jsme doma chtěli získat tři body.

Takže už přišel čas, aby se opravdu Aritma posunula do třetí ligy?
Všechno tomu nasvědčuje. Ale všichni víme, že jaro teprve začíná a bude to ještě těžké a dlouhé. Třeba Králův Dvůr by se rád do třetí ligy vrátil a hned v prvním jarním kole vyhrál 10:0.

Na jeho hřiště jedete v následujícím kole. Poslal vám pěknou vizitku. Co vás napadlo, když jste výsledek viděl?
Nejdřív mě napadlo, jestli to není nějaký omyl. Deset gólů nedáte v téhle soutěži někomu jen tak. To byl spíš přeborový výsledek, kde jsou rozdíly někdy mezi týmy větší.

Když jste vyrovnali na 1:1, mysleli jste v koutku duše ještě na to, že urvete tři body?
Vyrovnání na 1:1 přišlo pozdě. Dali jsme branku v první minutě nastavení, někde v hlavě mi blesklo, že se nastavují čtyři minuty. Bliklo mi, že jedna střela ještě může přijít. Ale v hlavě jsme také měli, abychom ještě nějakou chybou nenabídli soupeři vítězný gól. Ten bod jsme nakonec brali.

Komárov byl jediným soupeřem ze špičky, s kterým jste hráli na jaře doma. Mrzí ztráta o to více?
Los takhle prostě vychází, na podzim jsme celky z horních pater měli doma. Uvědomujeme si to, že to bude na jaře těžší. Třeba už příště v Králováku.

Den před utkáním slavil svátek jeden z klubových šéfů Tomáš Kubr. Mohli jste mu výhrou dát dárek, byl za vámi v šatně?
Nebyl. O svátku nám ale trenér říkal, že ho dobrým výsledkem můžeme potěšit. Tak aspoň, že jsme neprohráli a třeba k narozeninám to bude od nás lepší.

Po utkání jste odjel na lyžařský kurz, to měl trenér Prošek asi radost, že budete celý týden mimo, co?
Jsem učitelem na gymnáziu a jedeme se studenty na lyžák do Rakouska. Na tréninku budu chybět celý týden, ale v pohybu budu. Na Královák budu zpátky.

Říkáte, že budete v pohybu, takže vám trenér Prošek lyžování nezakázal, aby nepřišlo zranění?
Dostal jsem samozřejmě pokyn, aby se mi nic nestalo. Zákaz se ale nekonal, trenérovi je jasné, že musím dohlížet aktivně na studenty. Dva kurzy už mám za sebou v pohodě, tak snad tak skončí i ten třetí a já budu na Královák připravený. A třeba zase naskočím jako střídající z lavičky.

Zápas očima trenéra Aritmy Ladislava Proška
Úvodní zápas jara měl nasazení, tempo, energii. Tyhle duely mají svá specifika a vyhrává ten, kdo víc chce. My jsme soupeře pustili chybou do vedení. O přestávce jsme se snažili sestavu okysličit, změnit i rozestavení a troufnu si říct, že druhý poločas šel za námi. Snažili jsme se to překlopit silovým způsobem. Musím také přiznat, že jsme přežili klinickou smrt, když soupeř nedal dvacet minut před koncem penaltu. To nám dodalo ještě více energie do žil, zjednodušili jsme hru a nakonec jsme to do sítě dotlačili. Je to pro nás zlatý bod, musíme si z toho utkání vzít ponaučení. Zápasy s Komárovem bývají vyrovnané, to jsme věděli. My jsme u nich také remizovali 2:2, oni jsou doma extrémně silní. Pořád vše vnímám také tak, že máme mladý tým, sbíráme zkušenosti a zvykáme si na novou roli. V minulých sezonách jsme byli zvyklí soupeře nahánět, teď jsme první. Uvidíme, jak to bude dál. Příště narazíme na Královák, který jsem čekal v tabulce výš. Bodový polštář pořád máme, jdeme dál zápas od zápasu.